Historie

Krajina Bečovska je ojedinělým příkladem kulturní krajiny s vlastní identitou, v níž se prolínají specifické krajinné prvky, výskyt zajímavých a ohrožených druhů rostlin a živočichů a doklady několika staletí kontinuální kulturní činnosti člověka.

Základní ráz krajiny je utvářen údolím řeky Teplá, poměrně hluboké údolí řeky a okolních potoků vytvořilo ojedinělé podmínky pro stavebně historický vývoj Bečova a jeho blízkého okolí.
Ráz krajiny byl utvářen postupně v napojení na činnost člověka a především ve vazbě na vývoj hradu a zámku a města Bečov nad Teplou. Areál bečovské botanické zahrady je umístěn v ohybu řeky Teplé. Prostorem protékal vodní náhon zásobující nejen mlýny za mostem, ale především parkový Korunní rybník.

Území Bečovské botanické zahrady mělo, v dnešní terminologii, dvě výrazná a zcela odlišná ekologická stanoviště:

1. rovinné od řeky k náhonu (kolem Korunního rybníku); řešené jako přírodně krajinářský park s promenádou, altánem na ostrůvku, moly a můstky, na rybníku se provozovaly lodičky
2. značně svažité od náhonu po horní hranu polí a pastvin, řešené jako sbírková zahrada s hustou sítí cest, schodišť, kamenných stupňů a sbírkových oddělení.

Značně se tak zde projevovaly rozdíly ve složení půdních podmínek i zásobování živinami, přičemž údolní niva řeky Teplé se vyznačuje hlubokou půdou s vysokou hladinou podzemní vody; prudký svah pak zcela odlišným vodním režimem s občasnými výchozy matečné horniny.
Svahem navíc stékají drobné vodní toky a nacházejí se prameniště.
Tato odlišná stanoviště se projevila v možnosti použití značně rozmanitých druhů rostlin, přičemž obě části na sebe navazovaly a navzájem se doplňovaly.

• Nadmořská výška lokality je od 510 m n. m. do 524 m n. m.
• Orientace pozemku je k severozápadu.
• Alpinum má protáhlý tvar s osou východ-západ.
• Severní hranicí byl tok řeky Teplé, jižní hrana polí a pastvin vyjádřená zhruba vrstevnicí 524 m n.m..
• Východní hranicí byla plocha produkčního zahradnictví, západní volně přecházela do lesního komplexu a do nivních luk (dnes rybí sádky).

Alpinum a botanická zahrada v Bečově nad Teplou byly založeny nákladem bečovského panstva, rodu Beaufort-Spontin. Do roku 1870 nemělo panství plnohodnotné zahradnictví. Tehdejší majitel, vévoda Bedřich, se rozhodl zbourat starý zámecký pivovar a na jeho místě pak vybudoval malé zahradnictví. Na severní straně hradního ostrohu vykoupil celou část podhradí a vybudoval park o rozloze 2,4 ha. Na jižní straně zámeckého areálu pak rozvíjel okrasnou zahradu ve formě terasovitých zahrad, částečně podle plánů architekta Zítka.

Samotná historie alpina se začala psát až po vzniku Československé republiky. Výrazným impulsem, kromě botanických zájmů bečovské vrchnosti, byla především provedená pozemková reforma, která donutila některá vrchnostenská zahradnictví ukončit svou činnost či se přetransformovat a přizpůsobit novým podmínkám.

Podle plánů bečovského vrchnostenského zahradníka Jana (Johanna) Koditka bylo v letech 1918 - 1935 na západním konci města (cca 1 km od zámku a hradu) založeno nové zahradnictví, alpinum, trvalková sbírková zahrada a přírodně krajinářský park.

K rozhodnutí vybudovat sbírkové okrasné zahrady tak došlo za posledního trvale v Bečově žijícího, majitele Judr. Jindřicha, 5. vévody a knížete z Beaufort-Spontin a jeho ženy Marie.
Otcem Jindřicha byl 4. vévoda a kníže z Beaufort-Spontin Bedřich a matkou princezna Marie Melanie de Ligne. Jindřich se narodil 11. března 1880 v Paříži a zemřel 25. dubna 1966 v Gallmanseggu.

Komtesa Marie Adelheid Silva Tarouca se narodila 26. června 1886 v Trmicích a zemřela 12. července 1945 v Bečově nad Teplou. Za Jindřicha se provdala 3. února 1910 ve Vídni. Otcem Marie byl hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca, zakladatel průhonického parku a propagátor introdukce cizokrajných rostlin. Rodičovská příbuznost mezi hrabětem Silva Taroucou a Marií Beaufort-Spontini vedla k vzájemné spolupráci i na poli přírodovědném. Silva Tarouca byl ve svém parku u řady taxonů prvním pěstitelem v republice a „Alpínum“ v Bečově sloužilo taktéž pro pokusy s introdukcí a zaváděním rostlin do evropských poměrů.

Majitel bečovského panství si přál vybudovat nejprve moderní zahradnický podnik se skleníky, zeleninovou zahradou, okrasnou a lesní školkou. Vybrán byl tedy údolní pozemek o velikosti 2,5 ha, deset minut chůze od zámku. Zadání se úspěšně zhostil vrchnostenský zahradník Jan Koditek. Už během provádění výstavby zahradnictví měl vévoda přání získat i sousední, hospodářsky nevyužívaný svah, a celé dílo rozšířit. Svah o velikosti 19 ha byl v letech 1925 a 1927 zakoupen a započata příprava projektů.

Jan Koditek tak po celou dobu svého života utvářel skalnatou stráň a nivu řeky Teplé ve velkolepě pojaté alpínum a sbírkový park. Přesuny hmot vytvořil systém zábran před záplavami, vodní nádrž a dramaticky ztvárněný terén. Citlivě využil místního materiálu, upravil vodní režim pramenišť a s využitím rostlin docílil efektních kompozic (barevnou škálou opticky zvětšil a prosvětlil prostor, vytvořil tajemná zákoutí i triumfální pohledy). Rozvětvená síť cest byla lemována ucelenými kolekcemi rostlin různých světadílů. Rostlinná složka byla doplněna prvky drobné zahradní architektury (odpočívadla, altány, vyhlídky). Dodnes návštěvníka ohromí množství pozůstatků cest a ohraničených záhonových skupin. Preciznost provedených prací byla podepřena dokonalým informačním systémem.

K samotným výsadbám bylo přistoupeno v roce 1927, přičemž byly rozděleny do 36 oddělení. Na začátek bylo osázeno 300 druhů, od každého druhu byly sázeny dva kusy.

Každý rok byly další a další rostliny dosazovány, takže v roce 1931 již v zahradě rostlo 321 rostlinných rodů v 1005 druzích. Ve stejném roce pak vznikla ještě část zvaná „alpská louka“, kde bylo vysázeno dalších téměř 300 druhů. Započato bylo i s výsadbou mokřadních rostlin, pro něž byl tvořen speciálně míchaný substrát z rašeliníku, rašeliny a lesní hrabanky. Pro vápnomilné rostliny bylo přidáváno vápno, neboť základní surovinou všech substrátů byla zvětralá žula. V roce 1929 nechal, vzhledem k úspěšnému hospodaření zahradnictví, vévoda vybudovat na zámecké terase nový, na svou dobu nejmodernější skleník.

Přestože se z počátku sázely pouze dva kusy od druhu, bylo již od roku 1929 možno od 300 druhů získat dobře klíčivé semeno a generativně namnožit rostliny. U řady druhů bylo pro následné osazování využíváno i vegetativní rozmnožování. Nové rostliny a semena byly brány z různých zahradnických podniků i sbírkových zahrad, jedním z největších dodavatelů byl ekonomický rada F. Sündermann z Lindau u Bodamského jezera. Zakoupené rostliny byly nejprve jeden rok kultivovány v květináčích a po dokonalém prokořenění bylo přistoupeno k výsadbě.

Vzhledem k tomu, že rostliny byly dále množeny a kultivovány, bylo již koncem roku 1932 připraveno přibližně 10000 ks rostlin k prodeji. Vzhledem k věhlasu sbírky, tak byla díky prodeji rozmnožených rostlin možná alespoň částečná návratnost vložených investic a došlo též k zajištění financí na samotný provoz zahradnictví a tím zajištění soběstačnosti celého zařízení. V roce 1934 byly dokončeny poslední kamenné stavby a provedeno poslední rozdělení skupin rostlin. V tomto roce byl vypracován základní plán skutečného stavu, který byl pravidelně aktualizován. Vytvořen byl tedy soupis rostlin s jasným číslováním, plánkem výsadby a krátkým popisem. Aktualizován byl i seznam zahynuvších rostlin s popisem příčiny zahynutí. Tento dokonalý systém značení v plánech a přímo v terénu, eliminoval možné záměny popisů, čemuž docházelo při jarních a letních pracích či vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek.

Po roce 1945 se vlastníkem veškerého bečovského beaufortského majetku stal Československý stát. Zahradnictví přešlo pod státního správce a později z něj byl vybudován komunální podnik, který postupně upadal až zanikl a plochy zahradnictví převzalo výrobní družstvo a zastavělo dílnami, halami, manipulačními plochami a kotelnou. Osud alpína a parkových částí byl v té době nejistý. Již odchodem vévodských zahradníků došlo k absenci jakékoliv péče o sbírkové části zahradnictví a tento stav přetrval do roku 2005. Došlo k ohromné exploataci rostlin jejich přenášením do soukromých zahrad.

Bečov je unikátním sídlem, kdy se při značně dramaticky modelované krajině uplatňují krajinné pohledy a průhledy. Bečovská botanická zahrada je jedním z nejdůležitějších krajinářských prvků v údolí řeky Teplé. Její poloha umožňovala dálkové pohledy mezi alpinem a šlechtickým sídlem a byla ukončením pohledu z okružní cesty kolem hradu. Po zbourání zámeckého pivovaru a vytvoření dolní terasy s ornamentálním bazénem, se odpočívajícím návštěvníkům otevřel pohled přes zeď do údolí ukončený právě alpínem. Alpinum plnilo i důležitou úlohu kulisy pod vrchem, kde na Farní loučce stávala rodová kaple sv. Petra. Výhodnou polohou alpina a parku je i umístění v poloze proti nádraží a v blízkosti cesty (Grüner Weg), která byla součástí místních komunikací k hospodářským plochám a o víkendech k výletním cílům (Homolka, restaurace Waldperle).

Celý vévodský zahradnický komplex u řeky Teplé se dělil a dělí na čtyři rozdílné části.
Prvním bylo zámecké zahradnictví, ve kterém se nacházely skleníky, pařeniště a oranžérie na uchovávání nádobových rostlin. Celá plocha byla členěna pravidelným rastrem záhonů, na kterých byla pěstována zelenina, květiny i dřeviny. Produkční zahradnictví sloužilo zároveň jako zásobní zahrada.

Druhým prostorem byla plocha kolem vodní nádrže - „Korunního rybníku“ (Kronteich).
Osa této části byla pokračováním hlavní komunikace v zahradnictví a opticky končila na vrchu, na kterém stávala pohřební kaple sv. Petra. Vstup do vlastního alpina vedl přes plochu zahradnictví. Dochované dřeviny svědčí o tom, že u vstupu byla soustředěna kolekce vzácných jehličnanů. Vstupním prostorem vedla krátká okružní trasa, ze které návštěvníci vystoupali na hráz vodní nádrže nebo po překonání náhonu stoupali do prostoru samotného alpina. Kolem hráze vedla okružní cesta, kterou umocňovaly pohledy na řeku, plochy za řekou, hrobku a vlastní alpinum. Cesta byla lemována původními i introdukovanými dřevinami a keřovým patrem (vše částečně zachováno). Před zaplavováním byla tato část ochráněna terénní vyvýšeninou. Třetí částí pak bylo samotné alpinum. Hlavní kompoziční osa byla rovnoběžná s osou spodní části, vedlejší na ni byla kolmá. V samotném alpínu byly vytvořeny terasové záhony, schodiště, stupně odpočívadla, obruby záhonů, prameniště přetvořeny na studánky, ztvárněna kamenná koryta. Znamenitě byl využit terén a všechny přírodní prvky. Výsledkem byla esteticky ztvárněná plocha s různými typy ekologických stanovišť. V dnešní době je tato část značně znehodnocena především absolutní absencí údržby. Dřeviny v této části sloužily především jako kulisy k výsadbám rostlin a k ohraničení celého prostoru, vysazovány byly na křižovatkách cest, u odpočívadel. Síť cest byla poměrně hustá, výškové předěly byly překonávány pomocí ramp a schodišť. Vedením různě dlouhých a křižujících se cest byl vytvořen systém okruhů. Stavebním materiálem byly kameny, cihly a dřevo. Výrazným doplňkem byla tekoucí voda. Na západním konci této části byla na mohutném kamenném bloku umístěna pamětní deska vrchního zahradníka Kodýtka. To, že vévoda nechal osadit pamětní desku svědčí o spokojenosti s odvedenou prací.

Čtvrtou částí je na západním okraji prudký skalnatý svah protkaný sítí terasových cest a schodišť s pozůstatkem cihlové stavby ukončený skalní vyhlídkou nad řekou Teplou.
Tato část sloužila pro pokusné pěstování sazenic jehličnatých dřevin, které byly dle růstových parametrů dále zaváděny do lesních kultur na bečovském panství.

Sortiment bylin, jak to ukazují dochované písemné záznamy, byl v době největšího rozkvětu bývalého Beaufortského alpina velmi rozsáhlý. Na dobové fotodokumentaci je patrný charakter většiny stanovišť, kde byly rostliny vysázeny. Většinou se jednalo o světlomilné druhy skalniček a dalších nízkých bylin, podobně jako tomu bylo na Alpinu v Průhonickém parku. Takové sbírky lze dlouhodobě udržet pouze s vynaložením velkého množství pracovníků. V podstatě totální absence údržby po roce 1945 vedla k vymizení většiny těchto náročných druhů. Významně se také na likvidaci dříve bohatého sortimentu bylin podílely také změny stanovištních podmínek. Téměř celý prostor alpina zarostl dřevinami, změnili se tedy světelné podmínky a pod nimi se hromadil zejména opad listí a další organický materiál, místy ve značné vrstvě. Za takových podmínek tedy přežilo pouze několik málo druhů, které se tomuto dokázaly přizpůsobit.

Zřejmě z původních výsadeb se tak dochovali pouze Omphalodes verna Moench., Geranium macrorrhium L., Duchesnea indica Andrews (Focke), kultivary Aquilegia vulgaris L., Gentiana asclepiadea L., Arnica montana L., Primula denticulata Sm., Cerastium tomentosum L. Výskyt některých dalších alochtonních druhů je spíše sporný jako např. Lupinus polyphyllus Lindl., mohly se sem dostat přirozeně v průběhu let.

Předpokladem pro případnou, alespoň částečnou rekonstrukci původních výsadeb, je však změna stanovištních podmínek, tj. odstranění zastiňujících dřevin a odstranění části svrchní vrstvy substrátu.

V současnosti je provedena hrubá inventarizace dřevin. Již dnes je zcela patrné, že v lokalitě bývalého Beaufortského alpina se nachází celá řada velice vzácných dřevin. Cenná je nejen taxonomická skladba, ale též dendrometrické parametry některých dřevin. Přehled jehličnatých a listnatých dřevin byl zpracován na základě dochovaných archivních podkladů a záznamů o výsadbě. Aby bylo možné srovnávat jednotlivé taxony i s jinými historickými prameny a pracemi týkající se historie introdukce, bylo pro stanovení současného správného jména využito internetových portálů The Plant list, The International Plant Names Index (IPNI), a další. Jako základní byly využity publikace Rehder (1940, 1949), Krüssman (1972, 1976–1978). Protože latinské jméno rostliny neobsahovalo autora pojmenování, což komplikovalo jejich identifikaci, jsou uváděny případné možné varianty pojmenování.

Původ jednotlivých dřevin je vyjádřen pomocí značek EV – Evropa, AS – Asie, AM – Amerika. V přehledu je uveden rok výsadby. Protože se rok výsadby nebo i přesadby často opakoval, je uveden ten nejstarší údaj. Pro srovnání se uvádí původ dřeviny, rok introdukce do Evropy a introdukce do českých zemí. Pro introdukci dřevin na naše území má zásadní význam činnost Dendrologické společnosti v Průhonicích, kterou založil hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca. O tvorbě průhonického parku píše ve své práci z r. 1909. Historie introdukce dřevin je součástí dějin zahradní a krajinářské tvorby, svědčí i o vyspělosti tehdejšího zahradnictví. U nás se touto problematikou zabýval Svoboda (1976 – jehličnaté dřeviny, 1981 – listnaté dřeviny). Tato práce obsahuje údaje o historii introdukce i současnosti pro druhy, kultivary introdukovaných dřevin, zvláštní pozornost je věnována Průhonickému parku. Porovnání doby introdukce na naše území ukázalo, že některé kulivary byly pěstovány v Bečově dříve, než uvádí záznamy o introdukci na naše území a převážně Matrika Dendrologické společnosti v Průhonicích.

Např. Picea abies (L.) H.Karst. ‘Merkii’ (1923 - rok introdukce do Čech, r. 1919 - introdukce do Bečova), Picea abies (L.) H.Karst. ‘Nana’ (1923, 1919), Picea abies (L.) H.Karst. ‘Pumila’(1923, 1919), Picea abies (L.) H.Karst. ‘Pygmaea’(1923, 1919), Tsuga canadensis (L.) Carrière ‘Compacta’(1923, 1919), Tsuga canadensis (L.) Carrière ‘Pendula’(1923, 1920), Acer saccharinum L. ‘Lutescens’ (1923, 1918), Berberis thunbergii DC. ‘Atropurpurea’ (1937,1935),
Cornus mas L. ‘Variegata’(1923, 1918), Thujopsis dolabrata (L.f.) Siebold & Zucc. ‘Variegata’ (1926, 1919).

Některé kultivary byly zavedeny současně např. Ulmus carpinifolia Gled. ‘Umbraculifera’, nebo o několik let později např. Juniperus squamata Buch.-Ham. ex D.Don ‘Meyeri’ (1935,1937).

Druhy rostlin introdukované z expedic do Číny zůstávají doménou Dendrologické společnosti v Průhonicích odkud s velkou pravděpodobností byly získány pro výsadby v Bečově.

Zahrada se nyní pyšní vzrostlými jehličnatými a listnatými stromy, které pocházejí především z doby zakládání zahrady. Unikátní výšky 36 m dosahuje douglaska tisolistá – Pseudotsuga menziesii, s obvodem kmene 340 cm, byla vysazena v r. 1918. O něco menší je modřín Kempferův – Larix kempferi, který je vysoký 28 m s obvodem kmene 224 cm vysazený v r. 1923.
Další zajimavá jehličnatá dřevina tsuga kanadská – Tsuga canadensis je vysoká 23 m s obvodem kmene 263 cm a byla vysazena v r. 1923. Mezi unikáty patří listnatá dřevina korkovník amurský - Phelodendron amurense, který byl vysazen na příkrém svahu alpina v r. 1923.
Je tvořen dvěma poléhavými větvemi, které dosahují výšky 6 m, jejich obvod činí 84 a 89 cm.
Mezi další zajímavé dřeviny patří bříza papírová – Betula papyrifera, která je vysoká 25 m s obvodem kmene 197 cm, javor stříbrolistý – Acer saccharinum s výškou 23 m a obvodem kmene 290 cm vysazený v r. 1918 a zmarličník japonský Cercidiphyllum japonicum, který je vysoký 20 m s obvodem kmene 114 cm. Na příkrém svahu roste také pnoucí aktinidie význačná – Actinidia arguta.

I když se písemné doklady o původu těchto dřevin nedochovaly, dá se předpokládat, že velká většina byla získána z Dendrologické společnosti v Průhonicích,
kterou založil již zmíněný hrabě Silva Tarouca, který měl osobní úzké kontakty s majiteli Bečovského panství.

• Anon. Schlossgarten Auspflanzungen Teichgarten. Seznam dřevin a peren vysazených v Bečově s plánky výsadeb.
• Anon. Teichgarten Nutz und Ziergarten 1918, 1937. Seznam dřevin a peren vysazených v Bečově.
• Bělohlávek, M. a kol (1985): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy
• Bernau, F. (1896): Čechy, X. Krušné hory a Poohří. Praha.
• Drhovský, K. (1987): Odborný záměr na obnovu zahradních architektur státního zámku a hradu Bečov (okres Karlovy Vary), Státní památkový ústav
• ICOMOS – IFLA: Charta o historických zahradách řečená „Florentská charta“ (1981)
• IPNI: The International Plant Names Index. [cit.2014-08-12]dostupné na <http://www.ipni.org/index.html>
• Koditek, J. (1931): Neues Alpinum in Böhmen: Die Alpengartenanlage Schloss Petschau – ein Gegenstück zu Pruhonitz-Prag“ in Möllers Deutsche Gärtner Zeitung Nr.12, ERFURT
• Koditek, J. (1933): Die Alpengarten-Anlage im Schlossgarten zu Petschau (Böhmen) in Möllers Deutsche Gärtner Zeitung Nr.13, ERFURT
• Koditek, J. (1936): Hochgebirgspflanzen-Anlage im Schlossgarten zu Petschau an der Tepl (Böhmen) in Möllers Deutsche Gärtner Zeitung Nr. 8, ERFURT
• Krüssmann, G. (1972): Handbuch der Nadelgehölze. Berlin, Hamburg, 366 p.
• Krüssmann, G. (1976, 1977, 1978): Handbuch der Laubgehölze. Berlin und Hamburg, 1: 1–486, 2:1–466, 1–496.
• Kuča, K. (1996): Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku
• Kuča, O.; Kučová, H.; Drhovský, K.: Bečov nad Teplou, renovace terasových hradních zahrad (1978)
• Macek, P. (2001): Standardní nedestruktivní stavebně-historický průzkum.
• Pacáková-Hošťálková, B.; Petrů, J.; Riedl, D.; Svoboda, A.M. (1999): Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
• Plichta, A. (1974): O životě a umění. Listy z Jaroměřické kroniky 1700–1752.
• Rehder, A. (1940): Manual of cultivated Trees and Shrubs. New York, MacMillan Group, 996 p.
• Rehder, A.(1949): Bibliography of Cultivated Trees and Shrubs. Jamaica Plain, Massachusetts, Arnold Arboretum of Harvard University, 825 p.
• Ryšavý, V. (1990): Stavebně historický průzkum – archivní část.
• Ryšavý, V. (2005): Bečov nad Teplou (okr. Karlovy Vary) – Zámek s areálem (archivní dohledávky).
• Sedláček, A.: Hrady, zámky a tvrze království Českého (1882–1927).
• Silva Tarouca, E. (1909): Der Pruhonitzer Park (Böhmen). In Die Gartenanlagen Östereich-Ungarns in Wort und Bild. Wien, F.Tempsky, 1: 31–58.
• Svoboda, A. M. (1976): Introdukce okrasných jehličnatých dřevin. Studie ČSAV, Praha, Academia, č. 5, 122 s.
• Svoboda, A. M. (1981): Introdukce okrasných listnatých dřevin. Studie ČSAV, Praha, Academia, č. 12, 175 s.
• Šindelář, J.(2004-2011): Bečov nad Teplou. Vlastní badatelská činnost v SOA Nepomuk (ms). ??
• Tábor, I. (2013): Matrika rostlin Dendrologické společnosti – významný dokument o historii introdukce dřevin do Čech – jehličnany. Acta Pruhoniciana č. 105: 23–48.
• Tábor, I., Šantrůčková, M. (2014): Významný historický doklad o introdukci dřevin v Červeném Hrádku a Nových Hradech. Acta Pruhoniciana č. 107: 45–60.
• The Plant List. [cit. 2014-08-12] Dostupné na <http://www.theplantlist.org >.
• Zahradnický, J.; Mackovčin P. a kol. (2004): Chráněná území ČR – Plzeňsko a Karlovarsko. AOPK ČR, EkoCentrum Brno, Praha, svazek XI, 588 p.

Mezi lety 1918–1935 vznikla z popudu Jindřicha Beaufort – Spontina a pod vedením zahradníka Johanna Kodýtka tzv. Bečevská botanická zahrada (Beaufortské alpinum). Jednalo se o unikátní dílo zahradní a krajinářské architektury, které bylo doplněno promenádami, altány, mostky atd. Tento rozsáhlý areál byl ve své době nazýván jako „druhé Průhonice“, čímž bylo odkazováno na podobnost s významným krajinářským parkem nedaleko Prahy, který byl založeno hrabětem Arnoštem Emanuelem Sylva Tarouca, který byl zároveň tchánem posledního Jindřicha Beaufort – Spontina.

Expozice zahrady byla tvořena rostlinami reprezentujícími různé světadíly, dále byla však doplněna i o odpočívadla, informační systém apod. V roce 1931 zde bylo evidováno 321 rostlinných rodů v 1005 druzích. Po druhé světové válce došlo ke znehodnocení celého souboru, v současné době jsou však realizovány kroky vedoucí k obnovení botanické zahrady, která byla po provedení terénních prací a úprav zpřístupněna veřejnosti v září roku 2012. V zahradě jsou dosud mimo jiné dochovány velmi cenné dřeviny, mezi nimi například korkovník amurský, tzv. Korkovník pana Kodýtka, který obdržel titul „Strom hrdina“ České republiky pro roku 2005. Součástí celého komplexu je také areál tzv. Korunního rybníka s náhonem, který je zajímavým reliktem technického zařízení.